sobota 14. listopadu 2015

Jak jsem se vlastně dostala na Dechové Dílny?

Vše začalo nevinným vypůjčením trumpety někdy před dvěma lety od kamaráda Jirky Roudnického ze semilských hudebnin. Byla jsem za ni moc vděčná. Zkusila jsem do ní fouknout, ale nebyla to zrovna libá muzika. Týden jsem trumpetu přemlouvala, sluchově jsem tím trápila i celou rodinu. Trumpeta se ale nedala. Nakonec jsem ji smutně odložila a vrátila se k mé violce. Vyřešená věc.

Na violku hrávám v Podkrkonošském Symfonickém orchestru společně s Janou. Ale ona se právě začala učit na trombon a chodí k Hynkovi. Rychle mě přemluvila, abych se taky připojila. Hynek si myslí, že každý, kdo žesťový nástroj alespoň viděl, by se měl účastnit proslulých Dechových Dílen. Za chvilku mě už vážně přemlouval, abych se taky zúčastnila. Dlouho jsem přemýšlela a zkoumala všechna pro a proti. Jana taky zrovna začínala, ale je nesmírně odvážná a nadaná pozounistka. Já však měla obavy, jak mě - úplného začátečníka ostatní muzikanti přijmou. Vždyť to byl už 4. ročník a účastníci byli většinou velmi dobří muzikanti hrající řadu let. Já jsem teprve začínala s objevováním nátisku a dýchání.

Jana do toho šla všemi deseti, tak já tedy taky. Na otázky již nebyl čas a převážila skutečnost, že nás hned na začátku budou mít pod palcem profíci. Dokonce nám bylo slíbeno hraní se členy skupiny Traband. Veškeré obavy vyprchaly s prvním tónem, který se mi povedl. Parta muzikantů byla prostě skvělá, vysvětlili, doučili, poradili, popili… Mimochodem... věděli jste, že je pivo dobré na nátisk?

Byla to vážně jízda. Ráno hraní ve skupinách, odpoledne různé kombinace trumpet, tub, harmoniky, bicích, lesních rohů, melafonu, trombónů a pian na místě umožňovaly vytvářet všemožné kapely. Ten den naučené písničky jsme hned veřejně zahrály před místními a dalšími hosty. Hudební večer následně pokračoval nezřízeným jamováním bez časového omezení.
Někdo schopnosti během kurzů rozvíjel a prohluboval, někdo jen sbíral inspiraci a dolaďoval detaily. Mezi účastníky byli totiž také studenti konzervatoří a učitelé ze ZUŠ.

No a v pátek vážně přijeli žesťaři z Trabandu. Trumpetistka Jana Kaplanová a tubista Robert Škarda s námi nacvičili dvě jejich písničky - Marii a Černého pasažéra. Měli s námi trpělivost a možná si to s nimi někdy zahrajeme i naživo s celou jejich kapelou.

Řešila jsem toho hodně. Dýchání, čtení not a improvizaci na veřejnosti. Myslím ale, že si každý odnášel něco svého. Ještě nějakou dobu mě bude asi hlodat hlavou, jak že to vlastně JJ (pozn. Jan Jirucha) hrál na trombon tři tóny najednou?

Z celé akce mám velice krásný a silný zážitek. Dechové Dílny 2015 pořádané Hynkem Jínou v Košťálově předčily má očekávání. Děkuji a smekám nad organizačním týmem celé rodiny Jínových. Je též namístě poděkovat všem muzikantům za skvělou akci a nádhernou atmosféru, která s námi byla po celou dobu muzicírování.

Měli jsme prvotřídní učitele a už se moc těším na další ročník!

          Napsala nadějná trumpetistka
Denisa Kocvárová

neděle 2. srpna 2015

Jak cvičí Jiří Novotný

Denní cvičení

Ať cvičíte deset minut nebo osm hodin, vždy má smysl zahrnout jak technickou část, tak nácvik konkrétních skladeb. Doporučuji, aby byly obě oblasti stejně zastoupené.

Nejprve si zahrajeme lehkou krátkou melodii ve střední poloze i dynamice. Poté na cca 5 minut nástroj položíme a až následně pokračujeme samotným cvičením. Neodpouštíme si žádné chyby. Neustále svým přístupem ovlivňujeme své podvědomí a nechceme ho naučit tolerovat nedostatky.

Nesnažíme se lámat rekordy, ale zjistit co nejpřesněji, jaké schopnosti momentálně máme. Například, že zvládneme udržet tón Bb ve střední dynamice na osm dob v tempu 40 bpm. U všech cvičení se tak snažíme dostat na hranici našich aktuálních možností, ale ne dál! Tyto hranice se budou přirozeně posouvat, pokud se budeme obrazně pohybovat na jejich okraji.


    Technická část může vypadat následovně:

  1. Dlouhé tóny
    Snažíme se o přesné nasazení, vyrovnaný zvuk po celou dobu a přesné ukončení. Hrajeme s metronomem na konkrétní počet dob. Držíme krásný a barevný tón. Lze dále obměňovat v různých dynamických variantách (p, f, p-f, f-p, p-f-p,...)
  2. Staccato jednoduché a násobné
    Hlídat barvu tónu, čistotu nasazení a zapojení bránice!
  3. Legato snižcové i retní
    Dbát na kvalitu zvuku a jednotlivých vazeb
  4. Trilek
    Ani rychle ani pomalu a dbát na pravidelnost, lehkost a barvu tónu
  5. Stupnice
    Staccato a poté legato. Dbát na zvukovou vyrovnanost.

    Obecné zásady

  • Vyvarovat se průměrnosti
  • Hrát každou notu dokonale
  • Jít na hranice svých možností
  • Vyvarovat se extrémů
  • Nepromarněte léta studia!


Jiří Novotný
jiri.novotny.fok@seznam.cz
+420 775 904 920
1. trombon, Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK

středa 22. července 2015

Proč už netransponuji

Běžnou praxí je přepisovat trumpetové party o tón výš než skutečně znějí, aby si hráč myslel, že hraje bez stisku klapek tón C, přestože zní Bb. Poté si můžete vzít například lesní roh a ze stejných not zahrajete se stejnými hmaty téměř stejnou písničku. Píšu téměř, protože stejné budou pouze vzdálenosti mezi tóny. Dohromady by vám to neznělo, neboť hrajete na každý nástroj od jiného tónu. A to mi připadá jako veliká škoda. Navíc toto pravidlo transponování se používá pouze u některých žesťů. Například trombony nebo tuby se píší tak, jak znějí. Proč si to tedy komplikovat? Vždyť hudba je v jádru jen jedna.
Veliká výhoda netransponovaných nástrojů je při hraní s dalšími lidmi. Když chcete kamarádovy prozradit akordy nebo od jakého tónu začíná motiv, nemusíte řešit přepočítávání, ale jednoduše to řeknete stejně klavíristovi, kytaristovi i trumpetistovi. O výhodách čtení partitury v tzv. koncertním (tedy netrasponovaném) ladění se snad ani nemusím rozepisovat.

Zvyky se mění těžce. Jelikož mi však má tvrdohlavost nedá, tak zde naleznete i nadále veškeré materiály pro žestě právě ve znějícím ladění.

úterý 16. června 2015

Jak si připravit skladbu na improvizaci

  1. Seznamte se s tématem. Poslechněte si různé interprety a zkoušejte se zorientovat v notovém zápisu melodie. Pro ilustraci jsme si vybrali skladbu Autumn Leaves.


  2. V další fázi se pokuste zorientovat v harmonii, kterou v zápisu znázorňují akordické značky. Začneme basovým, neboli základním tónem ke každému akordu.



  3. Na libovolném akordu můžeme postavit celou stupnici, což jsou tóny, které v takovém místě můžeme obvykle použít. Výše zmíněný tón je také prvním tónem dané stupnice. V zásadě vycházíte z předznamenání a pouze doupravujete tóny podle další informace v akordu.



  4. Nejvíce harmonii vyjádřují po základním tónu tercie (3) a následně septima (7). V dalším fázi se tedy můžete zaměřit právě na ně.



  5. Dále se zkuste vyvarovat takovýmto skokům a melodiecké tóny spojde s nejbližším tónem dalšího akordu.



  6. Začít můžete jak třetím, tak sedmým stupňem. Průběh je obdobný.



  7. Jakmile prvky ovládnete, tak můžete snáz tvořit vkusné melodie. Noty v MuseScore nebo v PDF si můžete stáhnout ZDE

    Nahrávku podkladu si můžete stáhnout zde: Rychlejší nebo Pomalejší

    Jako doprovod můžete rovněž využít aplikaci iReal Pro

    V článku vycházím z tipů, které jsem zachytil od výborného nejlepšího pozounisty, Štěpána Janouška.

neděle 31. května 2015

Rozhovor s nesurovým panem Surkou

V roce 2013 jsem si přes mail povídal s panem Surkou především o jeho blížící se účasti na Dechových Dílnách v Košťálově. Naši spolupráci jsme však byli nakonec donuceni odložit až na letošní ročník 2015. Dobrý den,
když si čtu o Vašem hudebním působení, narážím na spoustu zvučných jmen jako například Bobby Shew, Arturo Sandoval nebo můj oblíbený James Morrison. Které z těchto setkání pro vás bylo největším zážitkem?


Doprovodit Bobbyho, Artura a Jamese bylo pro mě jako trumpeťáka něco neskutečně krásného. Každý jeden z nich je super hvězda a zahrát si s nima je můj největší muzikanský zážitek.



Osobně jsem si vás poprvé všiml na záznamu koncertu Karla Gotta a Evy Urbanové z Lucerny 2010. Předpokládám ale, že většina lidí vás bude znát spíš z doprovodných kapel pro Stardance nebo Superstar. Kde hrajete nejraději?

Stardance a Superstar je ůžasná práce hlavně díky aranžmá M. Kumžáka a Moondance orch. Je to "live", což je taky něco výjimečnýho v Tv. Karla Gotta doprovázím už 17let a je to u nás jasně nejlepší zpěvák a osobnost… užívám si každý koncert.

Co vás vedlo k založení vlastního big bandu? (“Czech Big Company”)

CBC Big Band jsem založil právě proto, abychom byli připraveni, kdyby se naskytla příležitost zahrát si s někým výjimečným… no a ona přišla a to několikrát. A hraní v big bandu je prostě skvělý zážitek, když ta kapela jede tak mám "husí kůži". Big band je koníček jen pro nadšence.

Letos budete jedním z nových lektorů na Dechových Dílnách v Košťálově. Co od toho očekáváte?

Pro mě to bude nová zkušenost… očekávám něco jinýho než vzít trumpetu a hrát. Může to být oboustranně prospěšné… můžeme si s účastníky něco společně sdělit , povídat o hře na trumpetu, sdělit zkušenosti.

Účastnil jste se někdy nějakého workshopu?

Byl jsem jednou na Workshopu Bobby Shew a bylo to skvělý… povídal, jak hraje on a vlastně hovořil o své hudební cestě… poučné a Bobby je neskutečné slušný a přátelský člověk.

Doslechl jsem se, že Vám kolegové říkají Surovec. Váže se k tomu nějaká příhoda nebo jde pouze o zkomolení vašeho jména?

Surovec mně začali říkat na vojně v AUSu, protože je to přesně opak mé povahy - jsem naopak kliďas.

Kdy a proč jste se rozhodl hrát na trumpetu?

Na trumpetu jsem začal ve 12-ti letech a protože můj táta hrával trumpetu v dechovce tak mě dal taky na trubku.




Co považujete za nejdůležitější impuls ve Vašem hudebním životě?

Nejdůležitější impuls v mém životě byl hudební zážitek u magneťáku, když jsem uslyšel cca v 1972 několik nahrávek Maynarda Fergusona… to byla absolutní bomba a já chtěl hrát jako on… samozřejmě to nejde, ale to byl ten impuls. Maynard je můj celoživotní "guru".

Pár ukázek pana Surky si můžete poslechnout zde: